Už mi chybí argumnenty,jsem jen šíleně zoufalá.Moje máma je jako babička co se týče staršího syna naprosto fajn.Opravdu mi hrozně pomohla,když jsme byla dlouhodobě vážně nemocná,bez řečí se starala,upravila si svůj program,aby se mohla synovi věnovat.Jenže teď už je to šílené.Synovy je skoro 187 roků,je to fajn kluk,s kterým nejsou výchovné problémy,žádné excesy co se týče alkoholu,netoulá se,prostě pohoda.Jasně jsem se sním domluvila,že dokud studuje,tak ho živým,šatím v rámci našich možností,na dražší věci si musí přivydělat na brigádě.Jenže moje maminka si představuje,že se o syna budu starat jak o mimino - vstávat s ním v pět ráno,dělat mu teplou snídani,chystat svačinky,kontrolovat jestli má srovnanou tašku do školy a podobně.Samozřejmě to nedělám,není k tomu důvod,v lednici jídlo je a uchystat si housku a podobně snad skoro dospělej člověk zvládne s přehledem.Pokud ne,má smůlu.To samé všechny ostatní věci.Takže když babička přijede(jednou za 14 dní hlídá pár hodin mladšího syna),nastane peklo.Před dětma mě seřve,že synovy nedělám jídlo,nekontroluju učeni atd..Já sem na tohle bohužel velmi alergická a skončí to hádkou.Dneska to vyvrcholilo,že mě v podstatě osočila,že sem si neměla pořizovat druhé dítě a spoustu dalších věcí vytáhla,no fakt nechutný.Beru,povolily ji nervy,má právo na svůj názor.Jenže já už nevím jak ji rozumně vysvětlit,že prostě jako mamahotel fungovat nebudu,že bych tím uškodila především synovy.Máte někdo radu,jak ji to vysvětlit pokud možno v klidu.Nechci zpřetrhat vazby,nechci se už hádat.Ale zároveň si míním stát pevně za svým.Jo pokud s ním chce vstávat ráno ona,dělat mu snídaně,svačinky,uklízet prádlo do skříně,ať si to klidně dělá,její věc.Ale ať to nechce po mě.