Mám občas potřebu vystartovat, pardon.

Své syny se snažím vychovávat spíš k empatii, schopnosti pochopit potřeby druhých - od toho se myslím odvine i ta schopnost pochopit, že je potřeba vzít ten kýbl a mop do pazour, protože manželka nemůže, nestíhá, nebo to urychlí nepříjemné povinnosti, aby se společně mohli věnovat příjemnostem.

Vařit, vytírat a podobné je cíleně neučím, pravda, ale fakt nejsem školící středisko. Konečně, mně to taky nikdo neučil a zvládám to a jeden ze synů to zvládá taky - ovšem vzhledem k profesi dost omezeně. S tím se jeho manželka taky musí vypořádat, když je kdesi v Itálii, těžko vytře podlahu někde v ČR.

Mně zkrátka výuka kohokoliv v domácích pracech značně otravuje, hlavně si myslím, že to stejně není to pravé - to se dá velmi rychle odnaučit, nebo zapomenout, případně zatlouct.