Nic mi neudělalo radost.

Synek je ode dneška opět doma marod s průduškama a atb. - už čtvrtýma od ledna, takže jsem naprosto bez optimismu. Nechápu, že zas něco takového chytnul. I doktorka se divila, "kdo to do té školky pořád nosí", protože ví, že my přepoctivci vždy vše komplet vyléčíme a doléčíme a že nemocného bych ho do školky nedala.

Takže já dnes žádnou radost nemám.

Kdysi jsem se divila každému, kdo má dítě věčně "na hromadě", opravdu jsem se divila - protože starší syn býval zdravý jak řípa, toho skolilo máloco, taky byl školkové dítě od 3 let.
Ted se nedivím a s každým velice soucítím, kdo má dítě nemocné