Naštvaná bych byla a tvoje pocity do puntíku chápu. Naštvalo by mě to i v případě, kdy by šlo o kamaráda.
Pokud je tvůj muž trochu empatický, navrhla bych mu, ať si celou tu situaci otočí - jak by mu bylo, kdybys uprostřed rodinného odpoledne, odskotačila kamsi mezi pučící stromy s (pro něj) cizím chlapem, který by Tě tam nadšeně objímal a euforicky hýkal, jak je skvělé, že Tě zase vidí.

Chování té osoby ani posuzovat nechci, na moje zvyklosti je hluboce pod hranicí slušnosti. Asi bych vypotila kapku porozumění, kdyby v mém muži poznala člověka, který jí před pěti lety zachránil z hořícího domu, potápějící se lodi či po pádu letadla, ale takhle se, myslím, zachovala nevhodně ke svému manželovi a stejnou měrou i k Tobě a dětem. Hypoteticky by měla všechny zúčastněné, kteří se neznají vzájemně představit a ne se vypařit s Tvým mužem. Ale po pravdě, on se té komedie účastnil sám a dobrovolně.....
Asi mu tím svým nadšením polechtala ego a v tu chvíli mu přestal fungovat rozum.