Ani nevis, jak te chapu. Ja myslim, ze citlivejsi povahy to takhle citit muzou. Jsem v uplne stejne situaci, po 7 letech jsem v zari nastoupila na stejne misto, vse v podstate idealni, deti spokojene a i me semtam prepada nostalgie jake to bylo doma s detmi prima. U me tedy hraje roli jeste to, ze uz zas nakukuju do kocarku
Srdce ( nebo asi spis nejake prirodni pudy) by jeste chtely, ale rozum rika, ze uz ne, ze bych nema dost casu na stavajici deti, ze je nejvyssi cas zapracovat na kariere ( nemyslim ve smyslu finacnim, ale vy smyslu najiti si nejake pozice, abych byla spokojena). No a take ten vek, ja si dala hranici do 35, a nekamenujte me....nasi nas meli ve 34, tata zemrel v 61...sok...mamca ted v 70 nemocna, takze k malym detem jeste starosti navic, ale to je na jinou diskusi.
Takze neboj, deti se zabehnou, ty take. Dulezite je, dle meho, aby te prace bavila. Ja si proste delim den na 2 casti, v praci se snazim max soustredit a po praci zas vypnu a uzivam si deti. Ne vzdy to tedy jde, ale za ten pulrok uz je to mnohem lepsi. Jo a to KDYBY me sem tam napadne, ale to je povahou a clovek na sebe musi byt prisny a zahnat to