teda já nevím ženský... vy byste fakt s klidem a pocitem zadostiučinění rozvrátili rodinu proto, že manžel poněkud draze zapil prvního potomka?

a kde je potom v dobrém i zlém, v chudobě a ve zdraví? kde je nějaká láska, pochopení? vy ležíte v porodnici, ťuťáte na mimino (petra ne, ta se ťeší, jak ho předá k pochování někomu jinému)... a manžel co? má sedět vzorně doma, sledovat mobil, jestli náhodou nepíšete... a čekat 3 dny, než se vrátíte, že by si s vámi jako symbolicky přiťukl prázdnou sklenicí?

a vůbec, říkají vám něco skutečné problémy, něco podstatně závažnějšího, než že se manžel jednou ožral? ve srovnání s tím je snad i rozbité koleno závažnější