No co....prostě mi ho připomíná. Pořád se tváří, jako by nesl na bedrech tíhu celého světa (nakonec já asi vypadám podobně). A mají to v rodině. "Ach jo", to je rodinné motto. Prababička s tím dokáže otrávit půlku rodiny, být s ní den v kuse je skoro na špagát. Jednou seděla v půlce července na zahradě a povídá:
"Áááách jo. Tak se nám pomalu začnou krátit dny".

Na mě se tyhle nálady strašně rychle přenášej, já musím vyhledávat optimisty, jinak bych už musela vzít auto, rozpálit to a naprat do nejbližšího stromu.

Nakonec proto taky pořád voxiduju tady. Z Elííí se věšet nebudu