Rilono, nečetla jsem celou diskuzi, tak nevím co tu už bylo řečeno, ale nejsi jediná, kterou v takové situaci znám. Napadá mě pouze jediné, říct si s ním na férovku, jak je pro tebe další dítě důležité, tj. uspokojení ze života, pocit úplného naplnění...nevím, jak to popsat. Ty jsi mu ten životní pocit uspokojení dopřála - je bi a má tebe i partnera, na obou stranách to má v pohodě, není ve stresu. Proč by měl být v pohodě jenom on, a nemohl Ti ji dopřát taky? Mluvili jste o tom někdy v této rovině? Mohl by to pochopit. Ne ultimáta něco za něco, ale prosté pochopení toho druhého. Každopádně rozchod z mého pohledu nedoporučuju, nejsi hloupá ani příliš dobrá, že mu to toleruješ. Jsi dobrá matka, že děti nechceš vystavit rozvodu. Lidé často chtějí ve vztahu uspokojit jenom své potřeby a na ostatní se příliš neohlížejí a na děti v dnešní době už vůbec ne. Napadá mě, že se tak blbě cítíš proto, že on tím vším ti podrývá tvoji sebeúctu. Ale není to tak, myslím, že si zasloužíš obdiv, za projevenou toleranci. Takže si važ sama sebe a z manželství ber vše co ti a dětem nabízí.