Taky je rozdíl, když je někdo doma s dětma a má to jen jako alibi pro lenost...na děti prdí, děti jsou zanedbané, nevědí co je to knížka, teplé jídlo nebo výlet, jestli mi rozumíš...
U nás hodně vaří mnažel, protože je to jeho koníček, na kterém je zavislej, nemůže bez vaření žít Já vařim jen občas, ale často peču, nakupuju potraviny, s holkou se učím, chodím s ní na kroužky, podporuju ji v zálibách, doma mám stále čisťounko, podnikáme výlety, chodíme hodně ven, čteme knížky, motám se kolem dětí a domácnosti celé dny, nemám žádnou pomoc, od nikoho...ale, nestěžuju se, mě to porstě baví, jsem tak spokojená, manžel mi na to říká, ať jsem doma s dětma klidně do 15 let, pokud tak budu šťastná
No, hodně záleží na financích, samozřejmě, okolí neřeším, i když právě v Praze je hodně kariéristů, takže koukají, ale co...je to můj život...já jě taky nekritizuju, že jim od šestinedělí vychovává dítě chůva, že mají děti od dvou let celodenně ve školce...
Takže minimálně do těch sedmi let doma zůstanu...
Mám sousedku, ta byla doma s dcerou do deseti let, mají jen tu jednu holčinu, dnes je jí 17...finančně by na tom byli líp, kdyby chodila do práce, ale chudobou netrpěli...
No, ale děsně si to oba manželé pochvalují, ona se s ní na škole intenzivně učila věnovala se jí, mají úžasný vztah.
Jednak holka je super, slušně vychovaná, milá, dobře se učí, ale má krásnej vztah se svojí mamkou a rodičema celkově. oni to hodně přičítají právě té péči, kterou dostala...máma tu zkrátka byla jen pro ní
Sousedka říká, že nelituje a že to bylo to nejlepší, co mohla udělat ...