mě přijde,že málokterej chlap umí ustát životní krize bez "opory"( myslím krize stylu - ztráta dítěte,těžká nemoc dítěte,vážné onemocnění partnerky). Prostě sám za sebe,buď má štěstí,že má kámoše,nebo rodinu,která ho podrží.Pokud ne,tak si najde něčí rameno,kde se vybrečí.Znám dost chlapů,co si našli utěšitelku ,když byla manželka na umření a bylo jim třeba i přes sedmdesát,do té doby manželce nikdy nevěrní nebyli.Na druhou stranu,znám i ženský co péči o těžce nemocného manžela neunesly a měly milence.Ale to byly ženský tak do padesátky,spíš mladší.