Anni, ANO.

Mne tím celé roky okolí strašilo a straší a dost jsem o tom přemýšlela. Pak mi došlo, že nejen věkový rozdíl hraje roli, že mně se kdykoliv může stát cokoliv a ta situace může dopadnout naprosto opačně, že manžel může být za jistých okolností tím, kdo se bude starat o mne.

Kdo péči o blízkého, který je na tom nějak fyzicky špatně nezažil nebo neviděl, asi nepochopí. V některých případech pochopím i lidi, co utečou, fyzická nemohoucnost s sebou často nese psychické potíže a hroznou zlobu.

... kdyby se to stalo a pro mne by nebylo zbytí, připouštím, že bych dobíjela psychickou energii jakkoliv.

Nevím, zda bych začala pít, brala krom AD (co beru) i lexauriny, chodila cvičit..anebo si našla nějakou spřízněnou duši. V tom případě, bych doufala, že se to manžel nedozví. A o něco podobného bych prosila v případě opačném asi jeho.