štěpánko, na mne je to takové... drsné.

JE pravda, že manžel mi občas říkal, když mu jednu dobu nebylo úplně dobře "vopovaž se klukům přivézt novýho tátu, co je nebude mít rád, budu tě chodit strašit".. - to jsem byla tak vyčerpaná, unavená a nešťastná, že jsem mu sdělila, že vzhledem k mému věku si najdu externistu na masáže zad, bez sexu přežiju a na vykecání se - mám mámu a kamarádky...

Nemůžu hodnotit situaci, kterou neznám. A ZNÁT NECHCI. Jen jsem připomněla ten film.

V životě se děje mnoho zvláštních věcí a myslím, že posuzovat je, zda jsou normální, morální či nikoliv - mi nepřísluší, pokud jsem je nezažila, což nemám šanci. I kdyby ty situace byly podobné, NIKDY NEBUDOU STEJNÉ.

A psala jsem o těch druhých lidech, o těch, co nezdrhnou, nikoho si nenajdou, jsou věrní.. jedna dáma, mně blízká, takhle prožila svůj život od věku těsně po 30-tce + dalších skoro 20 let. Šťastná nebyla, navíc byla dobře vychovaná a morální.. ale od jisté doby jsem jí strašně přála, aby někoho po tom všem potkala. Potkala. Na chvíli.