Nemyslím, že jsi opak tvé matky... spíš jste si dost podobné z toho, co píšeš.

Jinak chápu, že to je dusivé. Ale je na tobě, zda se dusit necháš. Jsi dospělá, ne? A přitom přehazuješ odpovědnost za své stavy na svou matku (jako to dělá i ona, proto ta podoba). To není její problém, že TEBE to dusí, tobě to vadí, ty máš pocity viny. Je to asi osamělá stará paní, která nemá jiný zájem než vás, a na tobě je, neudržovat sama sebe v popředí tohoto zájmu. Chápu, že se chceš vykřičet a diskuse je na to ideální, ale nic nevyřeší. To asi víš.
Jdi klidně za matkou, vyslechni ji (možná kdyby jsi ji skutečně vyslechla, nedožadovala by se pozornosti každý den), a pak řekni, že přijdeš zas za týden (nebo za 3 dny, nebo jak chceš).

Moje tchyně vždy strašně moc mluvila. Ani nedýchala snad, aby nepromarnila ani vteřinu. Když jsem ji začala poslouchat (protože to nikdy nikdo nedělal, a i mě to strašně točilo to její mluvení), už i méně volá- dřív volala manželovi denně (nezajímala se o něj, jen chtěla mluvit o sobě), teď tak jednou dvakrát týdně.

Už nejsi maminčina holčička, ale dospělá ženská, tak se tak začni chovat