nemám taky dobrý vztah s mámou. Jsem špatná matka, když dám vlastnímu dítěti na zadek, jsem hnusná. když na něj zakřičím, jsem špatná. Chci po něm moc, aby si v 3,5 letech uměla uklízet po sobě hračky...
Moje matka "vychovala" 3 děti... od mých 10 let měla přítele, otec jezdil do zahraničí na dlouho dobu pracovat... kvůli něu si několikrát sáhla na život, dostávala jsem ji párkrát z toho... jednou s ním byla těhotná, šla na potrat...
nejstarší sestra věčně utíkala z domu, v 17otěhotněla a začla s námi všemi žít i s miminem. mě bylo v tý době 13let, prala sjem plinky, žejlila a jezdial s kočárkem, ven s kamarády jsem nemohla, přece musím sestřičce starší o 5let pomoci. Druhá sestra začla brát drogy, zemřela na ně v 21letech... matka mi řekla, ačkoliv se mnou nikdy nebyl problém, že jsem měla umřít já...bylo mi necelých 18let.... od tý doby máti zdravila první urnu doma a pak si všimla, že jsem tam i já...

no matku nenávidím za vše, co v životě provedla a nebylo toho málo...ano, stýkat s dětmi ji dovolím, jezdí max. jednou měsíčně na 1-2h, pokud ji otec zaveze ke mě domů. Bydlíme busem asi 3/4 hodiny od ní a to ona přeci busem jezdit nebude... když jsem potřebovala pomoct, nebyla nikdy pro mě, pro ostatní ano...

naučial jsem se žít bez ní, každou její návštěvu pěním, ale tiše... kašlu už an to se hádat, doporšovat.. v jejích očích nidky nebudu dobrá, ale v mých očích ona pro mě matka nikdy nebude...

za to mám tchýni, kterou mám ráda. Má své chybi, kdo nemá, ale v životě mi pomohlo opravdu hrozně moc!!!!! a hlavně mám svého muže, který mě sice občas zlobí :o) ale jemu děkuji za život a za to, že to se mno uvydržel a ukázal mi, že život není jen svině!!!!