Aneli, chápu, že ti citové vydírání leze na nervy. Ale jde taky o to, jaké ty si určíš hranice. Mami, mám tě ráda, záleží mi na tobě, můžeš se spolehnout, že se uvidíme x-krát týdně, ale potřebuju se soustředit i na jiné věci - tady je hranice.
Jinak pokud máma mluví o sebevraždě a celkově je plačtivá, lítostivá, je otázka, jestli nemá reulérní klinickou depresi. Možná by stálo za to se poradit s odborníkem.
A nebuď naštvaná na mámu. Asi ji těžko předěláš. Změnit můžeš jen sebe. Tím ti eříkám, že máš být z jejího chování nadšená nebo že ti nemá vadit Ale můžeš se naučits tím zdravě vyrovnat. Držím palce.