Aneli, reakce na tvůj příspěvek mě docela překvapily. Kdybych měla tvůj problém pojmenovat po svém, je to problém s člověkem, který se kolem tebe pne jako břečťan a dusí tě, ty se nedokážeš účinně vzepřít. Je-li to scénář opakovaný dlouhou dobu, tím hůř pro tebe. Je to také 100x nic, které by umořilo osla, jak se říká. A protože je to to NIC, lidé ti budou říkat, jak jsi malicherná, co vlastně řešíš a že můžeš být ještě ráda atd. Věr ale svým pocitům!
Vzepřít se manipulaci a citovému vydírání znamená být asertivní a pevná sama v sobě. Co je pro tebe přiměřený kontakt s matkou? Každý to má jinak, což je pořádku, měla by sis to ujasnit i ty. A jsou také lidé, kteří se se svými rodiči nevídají vůbec, až natolik se nemusí. Mně se nelíbí, jak ti tady lidé vyčítají, že matku nesnášíš. Je to tvůj pocit, je dobře, že jsi schopná ho vyslovit. A co teď s tím? Až se od ní osvobodíš (tím nemyslím nevídat ji, ale mít věci více pod kontrolou, přestat se "dusit"), narovná se i tvůj vztah k ní. Možná ti pomůže nějaká literatura, na tvém místě bych ale klidně vyhledala psychologa, který ti pomůže krok za krokem vzepřít se manipulaci a citovému vydírání (a ustát reakce matky, které budou nevyhnutelně následovat). Budeš asi na sobě muset zapracovat, abys to zvládla. A bude to asi obnášet i pocity viny, které vůbec nemusí být oprávněné.