NIKDY nezapomenu švagrovi, jak si jednou dovolil naplácat dceři. Byli jsme u tchánů (stejně jako manželova sestra s manželem, možná ještě dokonce přítelem) na návštěvě. Dcera, v té době 3-4letá, si nesla pití do obýváku k televizi. V té době se u nich do obýváku s jídlem a pitím nechodilo. Dceři jsem řekla, ať tam s tím nejde. Pokračovala v chůzi, už jsem se zvedala, že ji odchytím a vyřeším to domluvou, ale švagr byl rychlejší, vytrhl jí hrnek z ruky, chytil ji za ruku, nadzvedl a naplácal jí na zadek. Pohádala jsem se s ním a žere mě to dodnes. Kdybych u toho nebyla, budiž. Nenadchlo by mě to, ale pokud někomu svěřím dítě, počítám s tím, že ho bude ukázňovat a třeba to bez plácnutí nezvládne. Ale já jsem tam byla a situaci řešila!
Obecně, pokud dítě někdo hlídá, neřeším, jestli je někdo plácl. Se švagrovou a švagrem nekomunikujeme a další magory v rodině nemáme, pokud někdo holkám někdy lehce plácl, nestěžovaly si, tak to bylo zaslouženě. Ale myslím, že spíš ne.