Dneska jsem četla článek na novinkách (starý) o tom, že pokud chceme podporu při hubnutí, máme si o ni říct. Tím jsem začala v mysli rozvádět co to vlastně je . Hubnu od ledna. Takovým stylem Jste to co jíte. Takže pořád jen vařím, nakupuji, snažím se hýbat. Rodiče to nepochopili vůbec. Prý nezhubnu nikdy, mamka mi pořád radí jídla typu knedle s vajíčkama nebo když mám 30 dkg masa, tak to prý budu mít pro celou rodinu na dva dny. No, ale to už jsem si zvykla. Manžel mi za celou dobu neřekl, že jsem zhubla (řekla bych, že to vidět je), nepochválil, tváří se velmi neurčitě, taky nechápe, že 30 dkg masa nebude stačit na dva dny, semtam donese něco nezdravého co mám ráda (ví, že těžko odolám). ALE bez reptání jí co uvařím. Samozřejmě moc stojím o pochvalu a uznání (přiznám, že občas je to docela fuška). Mám si říct (už jsem to párkrát naznačila) nebo mám být ráda, že jí co uvařím a většinou nebrblá a je to prostě ta podpora. Jak podporujete hubnoucí vy nebo vás co hubnete jak podporuje rodina? Někdy bych potřebovala víc, podpořit, že zase budu hubnout, když týden nehubnu, říct, že je to vidět, že obleču menší oblečení, ale nevím, jestli po něm nechci moc.
Omlouvám se za elaborát, možná trochu nesrozumitelný, ale prostě to v té hlavě lítá .