nejsi nevděčná. Já ze začátku byla taky ráda hlavně, že všechno dopadlo dobře a měla jsem pocit, že vše bylo úžasné, péče a tak (ale objektivně to bylo dobré, žádný průšvih), ale u druhého jsem začala přemýšlet, tak standard byl, co zkusit víc? Třeba místo přežít aspoň trochu prožít? Dojímají mne totiž příběhy, že porod byl produktivní, zajímavý a člověk by si to dal ještě jednou. A znám ty lidi osobně, nejsou to kecy z Bettynky.