no, v tomhle byla máma dobrá, taky jsem strááášně toužila po krásných lodičkách s takovým tím "barokním" podpatkem (zůžený uprostřed). I když jsem měla nohu jako slon (ve 14ti č. 41), když jsme na jedny narazili, ukecala jsem ji a ona mi je koupila. Měla jsem je na noze asi 3x v životě - tortura šílená, jít se v tom nedalo, jen s ukrutným sebezapřením stát a tvářit se Od té doby jsem zase já na podpatky zanevřela a takřka jsem je vyloučila ze svého života :-D. "Nožka" mi ještě poporostla a od té doby si fakt lebedím pokud najdu padnoucí boty a na nějaký oslňování jehlama se můžu krásně vybodnout.