Lassie, tu hranici si musí každý přece stanovit sám. Ale je-li už člověk tak daleko, že se ptá příbuzných, co bude se psem, až já tu nebudu, tak se asi někde blízko té své subjektivní hranice pohybuje.
Podívej, měla jsem v životě psy, momentálně tedy psa nemáme. Pes, je-li fakt člen rodiny, je tak trochu v pozici dítěte, a dítě si taky nepořídíš s tím, že se o něj nebudeš moct postarat.
Prostě tohle je pro mě férovej přístup, kdy nejde jen o to, pořídit si psa pro splnění vlastních potřeb, ale kdy jde i o toho psa.
A jak už tu někdo psal, když už si člověk není jistý, že to s tím psem dotáhne do konce, je vždycky možnost vzít si k sobě nějakého pejska z útulku, který už před sebou nemá těch let patnáct...