Můj starší syn se v životě nenaučil jedinou básničku, není prostě ochoten reprodukovat text slovo od slova, ale dokáže ho převyprávět a vystihnout hlavní myšlenku. To mi přijde pro život důlěžitější než papouškování.
Jména babiček jsem nikdy neřešila, dlouho děti jmenovaly babičky podle místa(babička hradecká, babička šumperská, babička, co bydlí na kopci), barvy připadají chlapcům absolutně nedůležité dodnes(12 let a 9 let), holčička ve 3,5 letech spolehlivě pojmenovala pouze "žůžovou".
Myslím, že spíš než o pozornosti, je to o prioritách. Mně když někdo sdělí něco pro mě absolutně nedůležitého, taky to projde beze stopy.