Terinko, mám jednoho takového kouska doma. Je mu pět a že není úplný ignorant na básničky a pohádky se projevilo ve třech kdy mi spontáně odvyprávěl budulínka. Do té doby nic.
Nedělal paci paci, ani jak jsi veliký, zpíval jen když sám chtěl a pokudmožno když ho u toho nikdo neviděl. V tomhle mu hodně pomohla školka, ale pořád nesnáší "organizovnou" zábavu. Ne že by se nedokázal zapojit, ale nejde mu to od srdce.
Hodně velký pokrok udělal mezi 4. a 5. rokem.
I to s těma babičkama známe. On perfektně zná rodinné souvislosti, umí vyjmenovat babičky, děděčky, strýčky, tety i bratrance a sestřenice, ví kdo je čí rodič, prarodič... ale když se ho zeptáš která z těch babiček u nás byla včera na návštěvě, tak řekne že ta co "bydlí ve žlutém domečku"/"dává mi čokoládu"/"má pejska"/... nevím proč to tak je, ale beru to tak jak to je.
Hlavně mysli na to že je fakt malej. Má moře času to začít zvládat. Ono je to těžký, pokud je to první dítě, tak mají rodiče tendenci tlačit ho dopředu, protože ještě nevidí dál. Když máš k tomu třeba školáka tak si u tříleťáka řekneš "je malej" a jsi víc v klidu