S maminkou bych to neřešila, zachovala bych se jako ty a dál bych to nechala být. Tuhle jsem byla s klukama v ZOO, hráli si tam v dětském koutku a přibyl k nim jeden cca tříletý chlapeček, který se bavil tím, že kluky napadal. Vždycky se rozběhl, praštil do nich a utekl. Ten můj starší na něj zíral úplně vyjeveně, mladší si to chvilku nechal líbit, pak si stoupnul před svého desetiletého bratra a zakřičel "nech mýho bratra". Chlapeček nic. Co mě teda fascinovalo, že jeho maminka tam seděla a culila se, jako by se nic nedělo. Tak jsem chlapečkovi řekla, ať toho nechá, nebo že mu kluci daj taky do držky. Jeho maminka na to: "On to nemyslí zle, to je takový jeho způsob hry." Tak jsem jí řekla, že je to dost blbej způsob, načež se zvedla, odvelela dítě a mě řekla: "To ale nejsou vaše děti, že?" Napřed jsem si myslela,že mě považuje za jejich babičku, pak jsem pochopila, že mi tím sděluje, že bych jako matka mohla mít víc pochopení pro podobné hrátky.