Mám to velmi podobně, jsem ještě "postižená" tím, že jsem byla s dětmi několik let sama, než se objevil můj současný partner. Dost dlouho mi trvalo, než jsem si zvykla na jiný režim s ním, děti se ze začátku chovaly taky úplně jinak, než když byly jen se mnou (byly s ním poněkud agresivnější, kdy reagovaly na mužský styl "výchovy", her a celkově přístupu k nim). Teď už je to o něco lepší, ale stejně jsou pro mě víkendy většinou dost vyčerpávající, zejména když jsme doma - to bychom se za chvíli všichni sežrali, přitom partner není nijak konfliktní, já snad taky moc ne, ale stačí, když má někdo horší náladu či má nějaké nesplnitelné přání (většinou děti ) a atmosféra značně zhoustne. Taky je náročné přeorganizovat si v hlavě ten zažitý model - přes týden práce, o víkendu odpočinek. Protože dle mého názoru s malými dětmi se ve volných dnech většinou moc odpočívat nedá, rozhodně to není na to, aby si člověk lehnul k filmu či zhltnul fajn knihu či si jen tak po obědě schrupnul. Ale dost nám pomáhá, když někam vypadneme do přírody nebo na nějakou výstavu apod., sice jsou zejména u výletu do přírody taky perné chvíle (mamííí a co tam jako proboha budeme dělaaaat??? ), ale je to rozhodně lepší než se plácat doma, alespoň pro nás. Zkrátka Ti rozumím, dobrou radu bohužel nemám, pokud je Tvůj manžel povídací typ, můžeš s ním zkusit probrat situaci a např. požádat ho, jestli by třeba trošku neubral na energii atd. Je to ale těžké.