Hilly,

mně se líbí řešení Femke.

Můj postoj k tomu je "už jsem ti dala dvě čokolády a další ti dát nechci. Jestli se se mnou kvůli tomu nechceš kamarádit, tvoje volba tak se nekamaraď."

Jestli bych zasáhla hned na místě, to by mi asi dal cit, možná v tomto případě ano, ale s vědomím, že i ta vydírající holčička tápe a že i ona si zaslouží vlídné vysvětlení.

V každém případě bych to pak rozebrala se svým dítětem ve výše uvedeném duchu. Dala jsi jí dvě čokolády, to znamená, že ses rozdělila a nemusíš mít svědomí z toho, že jsi lakomá. Čokolády jsou tvoje, taky bys jí nemusela dát nic, ale rozdělila ses, jak by to asi kamarádi měli dělat. Ale jestli ona má chuť na další, tak to nemůže říkat vydíracím způsobem, na to je jediná odpověď - už z principu nevyhovět a dát najevo, že si z takového vyhrožování nic neděláš. Lidi to zkoušejí a jakmile zjistí, že jsi "vydíratelná", tak toho někteří zneužijí. Neboj, ona s tebou kvůli tomu kamarádit nepřestane, a pokud náhodou ano, tak to stejně nebyla žádná kamarádka, kdyby své kamarádství podmiňovala tím, že vyhovíš jejímu vydírání.

Je to vlastně skvělá škola pro život, jak se nebát citových vyděračů a nepodléhat jim (a jak už tu padlo, neumí to ani spousta dospělých), což na tomhle "neškodném" případu jde krásně demonstrovat.