Smutný, ale bohužel to tak velice často je. I u nás v širší rodině byl takový případ - jedna dcera se obětavě a nezištně starala o své rodiče, zatímco její chudáček bratr (opět bydleli ve stejné vesnici)...
No, dopadlo to tak, že synáček si řekl o barák (byl tak "vychytralej", že to neudělali formou daru - aby to později starouškové nemohli vzít zpět - ale formou prodeje, co na tom, že starouškové neviděli ani korunu...).
Dědeček později zemřel a ačkoliv babička měla v domku do smrti věcné břemeno (že tam může bydlet), tak jí synáčkova rodina vytvořila takové podmínky, že tam prostě babička žít nemohla (pravděpodobně by to byl její konec)...
Dožila u své dcery (žila ještě 7 let), v panelákovém bytečku, malé 2+kk (v bytě bydlela tedy babička, její dcera (která se nakonec jediná postarala) s těžce nemocným manželem (později zemřel, dlouho ale v bytě "ležel" s rakovinou), no a ještě i její malý synek - babičky vnouček...
Obdivuji tuto ženu jak to všechno zvládla... a nikdy nezapochybovala o tom, že by se o babičku neměla postarat (i přesto, že bydleli takto a ne vždy to bylo lehké)... Vnouček už je nyní dospělý, nikdy mamce nevyčetl, že neměl svůj pokoj jako jiné děti, atd... je to opravdu skvělý mladý muž (nesobecký, umí se dělit, pomáhat ... taky jedináček).