jinak teda myslím, že to nelze takhle řešit, ať jde o spravedlnost, nebo vyváženost.

moje babička byla poslední 3 roky nemocná, máma jí nastěhovala k nám, táta spal s náma dětma, máma s babičkou v ložnici. starali jsme se o všechno, píchali jí injekce, pomáhali se dostat ze záchodu, utírali zadek... jednou za rok přijel strýček, dovezl babičce máslo, šampus a bomboniéru, kterou nesnášela... deset minut pokecal a zase jel. babička snědla tu bomboniéru, kterou by jinak nevzala do pusy, máslo měla vyhrazené pro sebe, neboť bylo od Ládíka a Odládíkové máslo je to nejlahodnější na světě... a další rok o něm mluvila, jak jí přivezl to máslo, jak na ní myslí... a to nebyla nijak extra senilní... a posílala mu důchod, aby chudákovi Ládíkovi přilepšila, on to má totiž k ní tak daleko (90 km)... a co, no. máma že se starala s celou rodinou, to byla normálka, máslo jednou ročně od ládíka v ceně 12 důchodů byl pohádkový bonus. nenaděláš nic.

záleží jen na vlastním svědomí co budeš nebo nebudeš dělat, sourozence, který nechce, stejně nedonutíš a hádat se nemá cenu. my to se strejdou řešili pořád dokola, ať dorazí častěji, vezme i rodinu... sliboval, nestíhal, neměl čas.