Za člověka, který tohle dělá Ti řeknu, že ty kecy od příbuzných a přátel jsou neskutečně otravný. Mám rakovinu kůže a odmítla jsem léčbu i následné kontroly. Krom toho se mi rozkládají kosti a velmi často mám neskutečné bolesti. Nedá se to léčit. Nemá čas ani chuť trávit hodiny a dny po doktorech. A jsem kapku depresivní.
On do Tebe ani nikdo moc nevidí, když se srovnáváš s nepříjemnými diagnozami. Je to pár stadií.
Taky si vyčítám, že jsem synovi neposkytla dost dobrou genetickou výbavu. Možná jsem fakt neměla mít dítě. Hodně doufám, že manželovy geny budou dominantnější, ale i tak v prevenci děláme u syna maximum.

Trhá mi srdce, když kamarádka, sestra na kožním prosí, ať se nechám prohlédnout, když tam jdu se synem. Mám ji moc ráda, ale to rozhodnutí se neléčit je mé, informovaná o tom co mne čeká jsem dokonale.
Nechci pořád někomu něco vysvětlovat. Jsem ráda, že mé nejbližší kamarádky, lékařky, mé rozhodnutí respektují.

To rýpání od druhých lidí je prostě otravné. Já je mám taky ráda, ale ten život je můj.
Vážím si toho, že o mne blízcí lidé mají starost, ale to rýpání je nepříjemné.