Uspokojivou odpověď pro tebe? Aby jako tvoje dušička měla pokoj? Moje dvě kamarádky měly rakovinu. Jedné v osmnácti zjistili velký nádor u páteře, prodělala těžkou operaci a byla teprve druhý pacient, který ji přežil, to nám řekl doktor, který ji operoval a to mu bylo kolem 60let. Bojovala srdnatě a fakt statečně šest let, podstoupila vše co se dalo, neustále se jí nacházely další a další ložiska (nejednalo se přímo o metastázy hned po té operaci) a nakonec umřela. Její spolužačka onemocněla rakovinou (jinou) o čtyři roky později a odmítla léčbu a "užívala" si zbytek života. Jednou jsme se o tom bavili a ona přímo řekla, že nechce trpět jako její spolužačka, respektovali jsme její rozhodnutí. Zemřely měsíc po sobě, dodnes bych si netroufla soudit, která udělala líp. Taky bych si nikdy netroufla kecat jim do jejich rozhodnutí. O těhle věcech by si měl rozhodnout člověk sám.