Hodně si toho všimnu, ale nijak mě to nerozhodí, nevadí mi to. Jak psala Ellí, beru to jako pohádku, ne jako obraz skutečnosti. Na to jsou dokumenty. U filmu mi defacto nevadí nic. Jedu většinou po podstatě, příběhu, nebo emocích, ne po formě a nehledám chyby, ale to, co mě chytne.
Můj muž někdy šťourá, zajímavé je sledovat (pro mě) do čeho v jeho oblíbených filmech jsou nelogičnosti též, ale tam je schopen nedokonalou formu odfiltrovat a vnímat podstatu příběhu, u některých mých se pekelně soustředí na formu a její nedostatky. Tedy, občas to zkusí, pošlu ho s řečmi do háje a jeho do kuchyně nalít víno