My jsme tupozrací já i brácha. Bráchovi na to přišli už někdy v jeho 3 letech, u mne až v dospělosti. Brácha měl i okluzorové období, nějakou tu oční léčebnu, ale bez valného účinku, já nejsem léčená nijak, už bylo pozdě. Ani jednomu z nás to nevadí. Brácha tím "špatným" okem nekouká vůbec a já jím koukám rozmazaně, a nejsem schopná číst(ale to mluvím o tom, když to zdravé oko zakryju), a když jsem bez brýlí, tak se mi oči dřív unaví a pak mám tendence to špatné oko zavírat a koukat jenom jedním.
Jinak naprosto žádné jiné omezení.