Ona to bere jako svoji povinnost. Když si ho brala, tak pro ni dělal první-poslední, miloval ji a ona jeho. Mluvily jsme spolu o tom víckrát a ona říká, že ho má pořád ráda, i když jinak než dřív. Od něj uznání a vděk v současné době čekat nemůže, od jeho dcer a sourozenců ano a taky jí ho projevujeme. A pokud to jde, snažíme se pomoct.
Pokud by se rozhodla, že odejde, tak bych ji chápala a neodsoudila, už teď udělala víc, než by po ní mohl kdokoliv žádat.