Hilly...
s nostalgií, slzou v oku (a taky tak trochu s úlevou) vzpomínám na dobu, kdy byly děti úplně maličké a já byla s nimi doma...
tomu fakt říkám na plno žít - do poslední vteřiny, bylo toho na mě celý den tolik, že kolikrát hlava ani hlasivky nechápaly
kam se hrabou pubertální léta, kalby a kalbičky - ty zdaleka tolik neposunuly hranice mých limitů, jako doba raného mateřství