Copak?
Jak říkám, když to nejde, tak to nejde a není potřeba to hrotit. Ale že to rodič nijak neřeší a nezkouší ve 4 letech, protože přece není vůbec žádná potřeba, to mi hlava prostě nebere.
Když jsem četla diskuzi, že není potřeba řešit 3leté dítko, které je na plenách ještě ve dne, protože přece není kam spěchat, přišlo mi to podobně nepochopitelné.
Mám pocit, že dnes se jako traumatizování bere naprosto vše. Ve 3 velmi citlivě sebereme dudlík, v 5ti plenu a ve 30 budeme dětem vařit teplé večeře, aby z nedostaly žaludeční vředy.