Je to sice pro rodiče těžké, ale u dětí v tomhle věku by do dětských sporů měli zasahovat minimálně, zvlášť když přesně nevědí, jak k situasci došlo. Řešit je třeba to, když silnější ubližuje slabšímu, náznaky šikany, a situace, kdy hrozí zranění (zraněním nemyslím drobnou oděrku). Jenže je to složitější. Znám případy zdánlivě slabších záludných "neviňátek", které konflik opravdu vyprovokují, a nejen slovně, a na toho silnějšího potom žalují. Rozumím i matce, která vypění v představě, co může takový kamen udělat. Že jde o malý oblázek v rukou sedmileté holčičky není v tom iracionálním návalu snahy chránit mládě podstatné.
Jak bych se zachovala já na místě matky chlapce? Asi bych s holčičkou promluvila, ale spíš v duchu: "víš, co se mohlo stát?" než že bych na ní ječela. Případně bych to probrala s její matkou. A určitě bych chtěla slyšet verze obou dětí. A chlapci bych vysvětlila, že ani slovní útoky nejsou v pořádku a že "akce může vyvolat reakci"