Štěpánko - měla jsem potíže s kojením v obou případech - teď s holčičkou takové běžné, ale stejně dostávala od malinka nejméně 1x denně odstříkané mléko z lahve, ale s chlapečkem jsem takhle zápolila čtvrt roku, než se naučil normálně cucat, do toho se strašlivě nadýmal a navíc jsem tenkrát neznala jeho diagnózu, která mu dávala "nárok" na potíže a můžu spolehlivě říct, že přestože se mi kojení nakonec zadařilo, při termínech "laktační poradkyně" "Laktační liga" či cokoli laktačního (kromě psychózy ) ve mně dodnes bublá odpor, a to tím víc, že si přesně pamatuju tu vyčerpanost, slzy a pocit, že jsem nemožná, což ve mně upevňovala především jinak skvělá vlastní matka!

Kojení je strašně, ale strašně indivindy záležitost a moc nechápu, jak se může škatulkovat.
Ano, pár obecných věcí platí, ale jinak si to musí každá vybojovat sama a holt ne každý boj je vítězný.
Stejně jako s císařem - nikdo není horší matka jen proto, že nekojí a nerodí