Nám v MŠ kdysi (70. léta) soudružky naturalisticky vyprávěly velice krvelačnou příhodu, co se stalo školačce, která byvše sama doma odemkla pánovi, který tvrdil, že je soused (znásilnil ji, zabil, rozřezal na kousky a "maminka ji našla v tratolišti krve s uřezanou hlavičkou", pamatuju si to živě dodneška, tuhle větu
) a od té doby (byly mi 3 roky) opravdu nevěřím cizím lidem, ale na druhou stranu jsem paranoidní.
Takže takhle asi ne, byť je to velmi účinné.