"co jsme ti udělali" jsem pochopila tak, že Onč se DOBROVOLNĚ! zodpovědně rozhodla, že nahradí zemřelou sestru. Ano, přemlouvali ji, ale ona se vrátit NEMUSELA."
Breb, já mám právě pocit, že se vůbec nerozhodla dobrovolně a že ji velice natvrdo vydíráním donutili. Ono to tehdy bylo celkem běžné, bylo to bráno celospolečensky dost jako morální povinnost o které se vůbec nediskutuje. Pokud zemře matka dětí a má věkem vhodnou neprovdanou sestru, tak je povinností té živé postarat se o sirotky, provdat se za vdovce a matku zastoupit... aby si chudák vdovec nemusel vzít cizí ženu (to po chlapovi samozřejmě nikdo ani ve snu nemůže žádat, aby dělal i ženské práce a pečoval sám o děti) a děti tak VINOU TÉ SOBECKÉ SESTRY nedostaly macechu. Onč se dostala do téhle situace, byla tvrdě pod tlakem a vlastní matka ji do té svatby tvrdě nutila. Taky je třeba vycházet z toho, že tehdy ještě dost dojížděla mentalita "cti otce svého a matku svou", dítě MUSÍ poslouchat rodiče, ti jsou nejvyšší autorita, navíc dcera (proti synovi podřadnější potomek) musí poslouchat tuplem - nejdřív rodiče, pak manžela... tohle bylo maloměsto, spíš možná ves (manžel sedlačil), tam se na žádnou velkou emancipaci natož svobodu nehrálo. Onč byla po smrti sestry v pasti, měla morální povinnost poslechnout matku, měla morální povinnost postarat se o siroty po sestře, pokud by to neudělala, bude společenskej vyvrhel, černá ovce rodiny, matka jí to nikdy neodpustí, zničí si vztahy s celou rodinou a bude mít sama výčitky i za to, že nesplnila svou povinnost vůči dětem a má na svědomí, že budou žít s macechou.
Takhle to tehdy na vsi chodilo, můj děda vyrostl v takové rodině, prababi vyvdala 3 děti po sestře, pak se narodil můj děda a další dítě, pak musel otec rodiny do války ze které se vrátil vážně zraněný, 10 let ležel v posteli než umřel a ona provdaná sestra měla tohle všechno na hrbu. Ale děda na to vzpomínal hezky, nevlastní sourozensi se měli rádi a maminka to nebrala jako životní křivdu (holt neměla volbu mezi cukrárnou v Anglii a hospodářstvím).