A ještě chci dodat, co mě skutečně překvapilo - myslela jsem, že když je to kolektivní hra, že se trenér bude snažit vytvořit z dětí kolektiv postavený na kamarádství. A to jsem se šeredně spletla. Nejen trenér, ale i rodiče štvou jedno dítě proti druhému z jednoho týmu - dej mu hokejkou apod. A v šatně mezi dětmi byla taková atmosféra, že děti spolu nemluvily a když, tak si vzájemně vyčítali, čí byla chyba ten nebo tamten gól.
Když jsem dala syna na plavání, což je čistě individuální sport, viděla jsem velký rozdíl - děti se povzbuzovaly a pomáhaly si, rychle se skamarádily. A když spolu závodily, tak nikdy jsem neslyšela - teda tys tomu dal, cos tam dělal...... A ti dobří povzbuzovali ty slabší, i toho posledního....
Tohle by se u hokeje stát nemohlo.