Přidat odpověď
Tréninky měli 5x týdně 1,5 hodiny, po, út, st volno, čt, pá a sobotu ráno - kdo nejel na zápas. Neexistovalo, aby po tréninku šel ven, obzvlášť, když už chodil do školy. Když mu zrovna nebylo hej a měl nějaký problém /stačila rýma, kašel nebo se prostě necítil/, po tréninku jsem ho dala zahřát do vany /vždy pod dozorem, aby mi tam neusnul/ a dost často se stávalo, že usnul na stole vedle talíře a nebo šel psát úkol a on spal s opřenou hlavou o stůl.
Ke konci ta jeho únava byla čím dál častější a horší, měl neustále záněty středního ucha, z rýmy nevylezl, v sobotu po tréninku usínal a spal až do odpoledne, byl zpruzený, unavený. Vynechávala jsem mu tréninky, protože to bylo neúnosný, ale dozvěděla jsem se, že tohle je přece HOKEJ a že má jít plácat někam na plácek apod. Pak ty nohy. A byl konec. Vím o pár klucích z jeho bývalého klubu, že ještě hrají, v létě jezdí do horoucích zadelí hrát, protože u nás se led odstavuje, neznají nic jiného a jejich rodiče taktéž ne. Je jim 13 let, těžko říct, co bude potom, neboť co vím, jejich školní výsledky nejsou nic moc.
Předchozí