Psala jsem vždycky-i když jsem s dětma byla třeba jako zdravotník-posílala jsem jim pozdrav z vedlejšího pokoje
. Stejně všechny děti čekají na obrázek. Ono i to nejotrlejší dítě, když je pryč a na pokoji každý dostane pohled, dopis, tak taky čeká. ˇPrvní den mu to nevadí, druhý den už kouká, jestli i ono něco dostane a třetí den už je smutné.
Také jsme dávali učitelkám pohledy u autobusu, aby byla jistota, že děti něco dostanou. Fakt je to těm dětem potom líto.