Lelo, zajímavé téma, zamyslím se, ale musím říct, že mě na první pohled trklo to, že jste ji chtěli dát do školy, kde se učí jazyk jejího otce. My totiž udělali přesný opak, snažili jsme se najít školu, kde by angličtina od první třídy nebyla , to se nám nepovedlo. Obě děti tedy angličtinu dělají formou individuální práce (oba v angličtině četli od pěti, psaní je ale horší!) v učebnicích pro rodilé mluvčí, tedy nijak nevynikají, protože v podstatě pracují sami. Dcera by navíc ráda přestoupila do německé třídy, aby se "konečně něco mohla učit". To nic
to mne vážně jen překvapilo to rozhodnutí jít na školu s jazykem otce, když už ho vlastně ovládá.
Lelo, já myslím, že je důležité, jak ty to cítíš pocitově - jak se tam cítí ona. Pokud ji to nestresuje, proč měnit školu. Na druhé straně... první třída, paráda, druhá třída, paráda. Třetí třída? Nemoc střídá nemoc, věčně zapomíná, už má přetížený systém