Ahoj, tak já mám (taky) tři děti... a se všema teď mlátí puberta, syn má tu pravou, holky tu dětskou. ) Pravda je, že holky-dvojky přišly celkem nečekaně a je mezi nimi a synem velký věkový rozdíl. Občas říkám manželovi, že mi měl dát tehdy pár facek, když jsem přišla s tím, že chci k synovi ještě sourozence. Ale jsem ráda, že je mám. Je to občas záhul, ale zvládnout se to dá. Jsme zdraví, střechu nad hlavou máme, co jíst taky. Manžel říká, že život bez dětí by byla nuda. Já mám teď období, kdy bych chtěla čtvrté, ale to už neklapne. Naštěstí pracuju v porodnici, takže mi manžel říká, že se mám dětma kochat v práci a nepřemýšlet nad rozšířením našeho klanu. Tak ho po dlouhé době poslechnu. :- )))))))))))
Každý si to musí promyslet a "propočítat" sám. Moje maminka říkávala (a slyšela jsem to i u mé šéfky, když jsem oznámila, že čekám dvojčata), že jedno je o strach, dvě tak akorát a tři moc.