ahoj, máme děti - skoro 10 kluk, holčiku 5 a 2 měsíce a kluka skoro 2, kluci jsou od sebe bez 4 dnů 8let.
Já třetí také chtěla, manželovi letos bude 41, mě je 31, protože dcerka má ADHD a byla hrozně náročné miminko a i dítě do třech, prostě masakr, tak jsem to chtěla odložit na mých 35 a najednou jsem byla v tom. Prvně to bylo hrozné, protože prvně jsem se smiřovala s tím, že třetí je odloženo a najednou jsem otěhotněla.. a musela řešit, co bude, jestli to vůbec fyzicky, psychicky dám.
Ale jsem proti potratům a tak jsme si malého nechali. Teď jsem strašně šťastná, ač je taky dost náročný, není hyperaktivní, ale jen hooodně aktivní a akční, děti jsou dost nemocné, všichni tři mají sníženou imunitu, dva mladší k tomu mají ještě hodně špatné zoubky a dost s tím máme trápení, tak jsme všichni šťastný, že ho máme.

Je to náš poklad, je neskutečně citlivý a všímavý, velký parťák se ségrou, děcka se vůbec nehaštěří.. a ty dva roky uběhly, tak rychle, že to ani není možné. Takže už se s nimi zase dá podnikat a je to pohodička.

Dokonce mi přijde, že tu třetí MD a RD si užívám tak nějak nejvíc, vážím si toho, že mám čas na všechny tři, dělat s nimi, co mají rádi a asi je to i tím, že mám kamarádku taky se třemi, jejíž nejmladší je o 4m mladší než náš a tak dost podnikáme spolu, když máme dopoledne starší děti ve škole a školce.

byt máme 3+1 předělaný na 4+1 - zatím jeden dětský pokoj a jednu pracovnu - která časem, až děti budou chtít od sebe bude druhý děcák, ale doví, kdy k tomu vůbec dojde. V pracovně mají děti i hračky jako dřevěné vláčkodráhy a lego, takové to co se staví po zemi. byt není nijak veliký, mě to ale stačí, manžel by rád do baráčku. Děti jsou ale spokojené a jsou tak nějak pospolu, i když mají možnost být každý v jedné místnosti, stejně většinou skončí všichni ve stejné a spolu.

Za mě, já bych už neměnila.. já řeším spíš, jestli si vzít pak nějaký zkrácený úvazek, aby děti nebyly od nevidím do nevidím ve školce... sice bych přišla o peníze a taky jich nemáme na zbyt, ale zase si říkám peníze byly, a budou a děti jsou malé jen jednou a já si je chci užít, na nejstarším vidím, jak stráášně rychle rostou a dospívají a já to nechci propást.

Jo ještě dokud jsme neměli nejmladšího (já chtěla dycky tři, jsem taky ze třech), tak mi pořád přišlo, že mi něco chybí - měla jsem dny jako ty, kdy jsem si říkala, že sem blbá, že mám dvě zdravé děti, holku a kluka, tak proč třetí, už jsou odrostlý, půjdu do práce.. budeme se mít líp.. a tak ale co máme malého, tak mi přijde že jsme kompletní, jsem tak nějak vyrovnanější, nic mi nechybí, spokojenější a myslím, že to tak vnímají i ostatní členové rodiny.