Monty,

tak zrovna tohle bych na 48 hodin neviděla.

Spíš na deset minut ve stylu to "miláčku, rozmysli si, co skutečně chceš. Pokud je to opravdu ta prsatá blondýna, tak to samozřejmě Tvoje volba, kterou respektuji, ale Ty prosím zase pochop, že za těchto okolností by pro mě bylo velmi nepříjemné setrvávat ve vztahu v roli převoznice jen dotud, dokud se neobjeví vysněná princezna. Bude mi to strašně líto, bylo mi s tebou moc hezky a dokonce jsem si už začínala myslet, že jsi muž mého života, ale máš-li Ty to jinak, nedá se nic dělat, pomoz mi prosím sbalit kufřík (nebo "pomůžu ti sbalit kufřík", podle toho, jestli jsme u mě nebo u tebe), a adijé."

Pokud by to plácnul "jen tak" nebo bych si to já blbě vyložila, ale záleželo by mu na mně, tak by měl možnost vzít zpátečku a vysvětlit, že to vlastně tak nemyslel.

Pokud by to skutečně tak myslel, tak bych, ač by to asi hodně bolelo, považovala za neperspektivní ztrátu času setrvávat ve vztahu s někým, kdo mě potřebuje jen proto, aby příjemněji překlenul dobu čekání na prsatou blondýnu (a blokovat si s ním možnost najít někoho, kdo bude chtít být opravdu SE MNOU, i když jsem placatá bruneta).