to mě mrzí, že máš takovéto pocity, já vždycky když si sahám na dno, tak mě při životě drží děti, ale ono se takové to stresové dá vydržet taky jen určitý čas, když se to moc dlouho vleče, tak je to ubíjející.

Kdybys potřebovala pomoct.. napiš mi na mail, už jsem ti něco pro kluky posílala, napiš mi, nemůžu dát moc, ale třeba bych zas poslala malýmu pár korunek, nebo nějakou hračku, nebo oblečení, písni mi na mail co aktuálně potřebujete, sladkost? cokoliv co tě napadne a klukům by udělalo radost.

A drž se, mysli pozitivně ikdyž je to těžký, a ty co tě jen zatěžují, prostě vyhoď, nebo se postav na zadní a řekni jim to, že by tě taky potěšilo ne jen naslouchat a pomáhat, ale taky kdyby naslouchal a pomáhal někdo tobě. Třeba je to trkne a pomůžou. neboj zase bude líp a kvůli těm tvým dvěma sluníčkům stojí za to bojovat, ač se to někdy nezdá a odchod se zdá jednodušší, ale jak to sama správně vnímáš, vysvobození by to bylo jen pro tebe