Zrovna dnes na moje narozeniny mi doktor v nemocnici potvrdil potrat. Byla jsem prý 6+2.
Přesně to samé se mi stalo loni v lednu (pomohl kontryhel).
Nevím, kde je chyba. Teď před druhým otěhotněním jsem brala Clostilbegyt a Utrogestan. Snažili jsme se přes rok, pak to konečně vyšlo, no ale krvácení všechno opět ukončilo.

Tak nějak propadám zoufalství, že nebudeme mít nikdy děti, že moje tělo není schopné těhotenství přijmout Do toho jsem zjistila, že mě zřejmě nepřijmou na dálkové studium VŠ, protože jsem dosáhla málo bodů. Připadám si na nic, nevím, co teď budu dělat, nejhorší je to prázdno a smutek, i když stejně už to nevrátím. Nějak nejsem schopná vidět lepší zítřky. Do toho jsem samozřejmě protivná na ostatní a ti netuší, co se mi stalo, nechtěla jsem to s nikým probírat kromě manžela.

Nějak se mi nechce do dalšího snažení, jak to hodit za hlavu a jít zase dál?

Ještě jedna technická - přijde normálně menstruace a pak můžu zase brát Clostilbegyt? Doktor dnes říkal, že sliznice je 15 mm, takže čekám, že by snad měla odejít až klesne Hcg na nulu?