Čekáme třetí a už ted´ mě občas napadne, jestli budu "ukojená", že to musím prostě už prožívat tak, že je to poslední dítko a už ted´ je mi to ve skrytku duše líto. Těšíme se, že budeme velká rodina a rozumově si říkám, že takhle to bude fajn a stačí, na druhou stranu ale třebars do tý hranice 40 let mám relativně daleko a už ted´ se bojím, že se mi bude stýskat po tom miminku, po nevšedních měsících těhotenských a vědomím dorozumívání se s vlastním tělem. Mě se teda zatím zachtělo dalšího dítka vždy, když se to malé dostalo za 1 rok a pak už to se mnou mlátilo.

Tak že