Holky, proím uveďte mne do obrazu. Právě si připadám jako strašná vnučka, ale ruply mi nervy. Už týden přenáším a každý den mi volá moje 74letá babička a ptá se: Jsi celá?

Včera mi volala i když měla být za hodinu na návštěvě u nás. Přitom ví, že až se miminko narodí, tak jí to samozřejmě dáme vědět. Včera na té návštěvě jsem jí vysvětlovala (po několikáté), že mi ty telefonáty nejsou příjemné, že mne znervózňují apod. Přesto před chvílí opět telefonát a stejná otázka: Jsi celá? Mě se teda nelíbí ani formulace té otázky, ale budiž. Jenže mě už ruply nervy a já jí řekla, že jestli bude takhle pořád volat, tak jí ty hovory brát nebudu. Na což se (asi oprávněně) urazila a řekla, že mi volat už nebude a ahoj.
Teď se cítím strašně. Co byste teď dělaly na mém místě? Mám jí třeba zítra zavolat a zkusit znovu vysvětlit, proč mi ty telefonáty vadí?